Bohužel jsou letenky už koupeny a my musíme odjet v daném termínu. Náš měsíční pobyt byl velmi vytížený a krátký, ale nešlo to jinak. Dohodli jsme se tedy tak, že matka představená (Mama Mkuu) přijede výsledné projekty nafotit později a snímky nám pošle emailem. Také vyřídí proplacení odměn řemeslníkům a zařídí trasport lavic pro školu v Mahangu.
V Simike jim v učebně zbývala jen podlaha, tzn. nějaké tři dny. Posnídal jsem s ředitelem u něho doma (dům ředitele je vždy u školy), rozloučil se a po cestě se ještě stavil ve škole v Mahangu, abych se rozloučil a oznámil, že jim lavice přivezou později.
Na misiji nám přijeli dva řemeslníci nahazovat omítky na plot, připravit instalaci brány a postavit kostrukci pro vodní nádrž. Také přijedou další dělníci připevnit již koupené okapy, ze kterých bude téct čistá dešťová voda do vodní nádrže o objemu 2000l, kterou už přivezli minulý týden. Tato zásobárna životodárné tekutiny, navíc čisté, bude velice důležitou pomocí a zlepšením života na misiji a v sirotčinci.
Další novinka, na vesnici ani nikde v okolí nevídaná (všichni vaří na ohni), je sporák nebo kamna, které jsme nechali pro sirotčinec vyrobit. Se dvěma plotýnkami a troubou je to tu naprostý unikát, který navíc usnadní práci a sníží spotřebu dřeva.
Poslední večer, resp. noc ostatní dobrovolníci za pomoci sirotka Faustina připravovali burákové máslo z oříšků, které jsem koupil ve městě. Byla to bašta a zbylo nám ho spousta na cestu, což byl plán. Dokonce jsem nějaké dovezl až domů na Moravu.
Foto: Radek bouchá buráky
Po cestě z Mahanga do města jsme se stavili v blízkém městě Igurusi, kde jsme měli sraz se sestrou Mbuďou, osmdesátiletou vitální babičkou s vynikající znalostí angličtiny (strávila 8 let v USA). Ta nám ukázala jednoho ze tří bratří - sirotků, které by chtěla umístit k nám do sirotčince. Stará se o ně děda, ovšem slovo stará zřejmě není na místě, spíše je zanedbává a navíc hodně pije.
Druhé dvě děti byli někde u příbuzných, kteří si je na chvíli vzali, takže jsme je neměli možnost poznat, vyfotili jsme teda alespoň chlapce Johanu (Johana je tu mužské jméno, stejně jako Andrea, jak říkají mně).
No a to je vše z reportáží dobrovolníků. Musím poděkovat všem, kteří se mnou letos jeli, byli mi obrovskou pomocí, rychle se zorientovali a dokázali za mě vyřešit dost úkolů, které bych jinak muset dělat sám a zřejmě je ani všechny časově nezvládl.Takže ještě jednou ASANTE SANA.
Vyúčtování peněz, které jsem v Tanzánii utratil, bude uvedeno v dalším příspěvku.
Moje díky samozřejmě musí patřit i vám, našim příznivcům, kteří nám umožňujete tady v Tanzánii pomáhat. S vaší pomocí se nám podařilo vykonat kus práce, ve které chceme dále pokračovat. S tím, jak se nám rozrůstá sirotčinec, bude potřeba zajistit dostatek finančních zdrojů na jeho spravování, tj. jídlo, ošacení, zdravotní péči, školní pomůcky atd. pro sirotky, vylepšit interiér i exteriér centra i misije a dalších věcí okolo. Na to budeme potřebovat vaši podporu a pomoc.
Moc hezký deník. Udělali jste spoustu práce. Přeji, ať Vám elán a síly (a peníze, samozřejmě, bez nich to nejde..) vydrží.
OdpovědětVymazatLea Blahníková